Je mi... už vcelku dost. Dost na to, abych měl rozum, nepouštěl si ve smyčce některé písničky z The High End of Low (album od MM - od koho taky jiného?) a netopil svou klávesnici v slzách při psaní poslední kapitoly Vzteklé mršky. Ale já to stejně dělám. A doufám, že na to nepřijde nikdo z práce.
Vypadá to, že jsem umělec. Navzdory tomu, že namaluju tak akorát prasátko z obdélníku, trojúhelníku a čárek, v životě jsem nesložil písničku a nikdy jsem neměl odvahu vzít Mrchu a předložit ji nějakému nezaujatému literárními kritikovi. Proč? Protože Kazana miluju. A urvalo by mi srdce i s aortou, kdyby o něm někdo prohlásil něco špatného.
Mám ve svém okolí pár jedinců, kteří opovrhují lidmi s "rozervanou duší" a umělci obecně, protože nejsou praktičtí. Už vidím jejich výraz, který by nasadili při návštěvě těchto stránek. Já si nemyslím, že mám rozervanou duši, spíš jen trochu víc... senzitivní. Momentálně. Hm... momentálně dva roky. Jen ta intenzita kolísá. Ale svůj chladný rozum hledám ode dne, kdy se ke mně "Kazan" přišel vykoupat (neb jemu tekla v bývalém bydlišti vana a on se toužil ponořit do bublin). Dokonce si pořád pamatuju, co jsem mu tehdy, když se objevil na mém prahu, řekl: "No né! Kde ty ses tady vyloup?"
Chtěl jsem prostě říct... Co jsem tím vším chtěl vlastně říct? No nic, prostě mi šibe. NÁDHERNĚ mi šplouchá na maják. "Hrabká" mi, jak by řekl můj pejsáček.
