Velké DÍKY

Sice nejsem schopen vyplodit rozumnou větu, přesto cítím potřebu napsat pár řádků jako poděkování Belldandy za to, že se mnou neztratila trpělivost a dovolila mi udělat s ní rozhovor. Ano, tak to vnímám já. To pro mě byla čest odpovídat na její otázky, i když ona to možná vnímá opačně a cítí se být poctěna tím, že jsem jí věnoval čas. Shrňme to tak, že ten čas a pozornost jsme si věnovali navzájem. A já si to opravdu užil. 

Pro ty z vás, kteří neví, kde rozhovor najít, přidávám odkaz: Psisko: ... nedokážu žít s jedním jménem celý život ...

Dvacatero přikázání aneb bez práce nejsou... pamlsky

Narazil jsem na zajímavý blog http://sadisticpanther.tumblr.com/ plný inspirativních článků, které člověka, resp. zvířátko často přimějí k zamyšlení. Píše ho majitelka obchodu Kittensightings a zároveň návrhářka všech zdejších obojků, ušisek a jiných potřeb pro kitten-play. 

Její článek o sebestředných zvířátkách a majitelích, kteří je rádi rozmazlujíí, mě donutil zauvažovat o tom, jestli náhodou tak trochu nespadám do té kategorie subů, co zaujímají postoj "Tady jsem, tak mě zbožňuj a dávej mi dárky, protože já jsem tvůj mazlíček a zasloužím si to". Ale takhle to nefunguje. A já to vlastně vím celou dobu. Díkybohu. Jen si to občas tak úplně neuvědomuju. Chce to víc než jen vypadat hezky a každý večer podržet. Dobří páníčci nepadají z nebe a zaslouží si opravdový respekt, porozumění, dokonce i péči. 

Tak jsem si sepsal takový seznam věcí, které by mělo dobré pet dělat, aby si zasloužilo dobrého páníčka. Některé body jsou hůř "dodržitelné" i pro mě, ale uvědomuju si, že dokud se nezlepším, nebudu připravený přijmout to, po čem léta toužím. :-)

Dvacatero dokonalého mazlíčka

1. Snaž se být co nejvíc veselý a dobře naladěný. Nemusíš se smát na celé kolo, ale nešiř kolem sebe negativní energii. Pozor na výkyvy nálad. Náladová zvířátka nemá nikdo rád.
2. Pečuj o sebe, podobně jako si kočky čistí svůj kožíšek a brousí drápky. Nenechávej péči o svůj zevnějšek jen na páníčkovi. 
3. Nemusíš sežrat všechno, co vidíš. Dokonce ani tehdy, když jsi toulavý psisko. Stravuj se přiměřeně a zdravě.
4. Buď víc aktivní, nečekej, až tě páníček vyzve ke hře. To neznamená, že máš být otravný.

Takové malé vyznání

Dnes jsem si opět ověřil, jak lidé vnímají pet-play. Nemusíte se zmiňovat o sexu, o erotických pomůckách, ani o genitáliích. Některým stačí jen spojení "plyšový uši". Okamžitě z vás udělají perverzáka, který chce jen šukat a nemá žádné romantické představy. A to mě docela mrzí. Tak jsem se zamyslel... a vzniklo z toho tohle:

Nechci nic víc, než co chce každý:

oporu, pocit bezpečí,

respekt, důvěru a náklonnost.

Chci se těšit, až se vrátíš z práce.

Chci ti pak skočit do náručí a slyšet Tvé spokojené:

„Konečně doma! Pojď ke mně!“

Chci Ti složit hlavu do klína,

když si čteš nebo sleduješ zprávy,

a nechat se hladit.

Chci Ti naslouchat, vnímat Tvou energii,

protože i Ty mi nasloucháš a jsi vnímavý.

Chci Tě hájit, být Ti oddaný,

protože Ty na mě nedáš dopustit.

To všechno chci.

Jsem „divný“ jen proto,

že při tom všem toužím mít nasazený

obojek, plyšové uši a ocásek?

Být něčí domácí mazlíček není perverzní.

Pet-play není patologické,

ponižující, ani dehumanizující.

Je to jen jiná podoba toho,
co v životě hledáme všichni.

Psí život

Být člověk není zas taková výhra. Už jsem to zkusil. :-)

Vysvětlení některých pojmů + vlastní reflexe

Strohých, až akademických vysvětlení pojmů jako bdsm, pet-play, role-play apod. je plný net. Takže já nebudu vysvětlovat. Já budu dávat do souvislostí to, co jsem si načetl z různých zdrojů, co jsem zažil na vlastní kůži, co cítím, co potřebuju a o čem sním. 

Od sepsání mojí povídky Vanilkový páníček, kterou jsem zveřejnil ještě pod starým nickem Lord Roderik Galant na webu O(braz)D(oriana)G(aye), uběhly právě čtyři roky, pokud se nepletu. Od té doby se ledacos změnilo. Třeba to, že jsem měl chvíli páníčka. Nebyl ideální, ale myslím, že mu opravdu záleželo na tom, abych byl šťastný. Což je vlastně základ všeho. O tom, jak jsem mu pomohl otevřít ty zrezivělý dvířka v jeho nitru, zainteresovat ho do bdsm a proč si nakonec stejně pořídil nové "zvířátko", se rozepisovat nebudu. Jistý pokus jsem učinil v článku Pes bez obojku, ale varuju vás, je to hodně expresivní, jelikož to tehdy bylo moc čerstvé. 

Ale k jádru pudla. Co vlastně obnáší být ten pudl (kokr, doga, kotě, poník, tygřík, králíček...) a zároveň žít lidský život, chodit do práce nebo do školy, mluvit, řídit auto, řídit kolektiv, firmu, zeměkouli...

Úvod + můj pohled na 50 odstínů šedi (Not safe for work, 15+)

Bdsm přestává být v poslední době tabu a "objevují" ho i vanilky (označení pro osoby, které ve vztahu a/nebo při sexu nevyhledávají jakékoli projevy dominance/submise a/nebo sadismu/masochismu). Bohužel, děje se tak díky komerčnímu úspěchu knihy, která byla pouhým fanfiction na Twilight, a převážná část bdsm komunity jí více či méně otevřeně pohrdá coby zcela nereálnou slátaninou. Ve snaze o objektivní pohled jsem ji před čtrnácti dny také přečetl (resp. snažil se o to, ale musel jsem hodně přeskakovat). Zhlédl jsem i film. U něj měl alespoň nerušila mizivá (resp. žádná) literární kvalita.

Psisko a hyena

Rád bych vám představil Fluffyho, mou úžasnou plyšovou hyenku, co mi přinesl Ježíšek. No a taky moje plyšový uši, co mi přinesla pošta z USA... :-) S foťákem už se znáte.

Pan Fluffy v barvách (a v peřinách)

Obnovil jsem blog a teď nevím, co dál. Pokoušel jsem se něco napsat, čistě z vnitřní potřeby, ale jako by něco bránilo myšlenkám, aby se seřadily a vzaly na sebe podobu slov. V hlavě mám vakuum a mimo ní jeho přesný opak - hrozný přetlak. Ne, už nechci jenom psát. Já chci žít! Žít svůj dávnej sen, pro většinu lidí naprosto nepochopitelnej. Ta touha je tak silná, že přicházím o rozum, o soudnost i o dobrý vkus. Bez toho napíšu leda tak kopii Padesáti odstínů šedi. Bude se to jmenovat Padesát odstínů hnědi.