středa 29. července 2015

Vystřižené scény

Víte, jak poznáte, že jste na tom fakt blbě? Když máte potřebu publikovat dokonce i odpad ze svých povídek, jinými slovy pasáže, které jste po zralé úvaze vyškrtali (ale přesto uložili do zvláštního dokumentu pro případ, že by se přece jen mohly ještě hodit).
Pořád se hrabu v minulosti. Co jinýho je tenhle návrat k Chmůrolovci (který už sám o sobě byl návratem k minulosti, jen mnohem vzdálenější)? A včera jsem tomu nasadil korunu, když jsem políbil někoho, kdo už je pro mě nějaký tři roky "pouze kamarád". Nebo jsem se nechal políbit? Ani pořádně nevím, jak se to stalo, byl to zlomek vteřiny, ale jeho balzám na rty jsem ctil kolik minut a snažil se ho neslízat. Strávili jsme jeden den procházením po Vyšehradě, náplavce a centru, piknikem na Střeleckým ostrově a vzpomínáním na studentská léta v Karolinu. V sedm hodin už jsme stáli na nádraží a loučili se. Musel bych být hodně zapomnětlivý, abych neviděl podobnost s tou scénou, jak Vincent "odjíždí" do Brna, aby posléze odjel do Glasgow. Až na to, že tentokrát jsem nebyl Vincent, ale Bron. Co naplat, vlak odjel, můj králíček seděl v něm a mně se jak trubce mlžily oči a klepaly kolena z toho prchavýho polibku, co "svýmu strýčkovi", o třináct let mladšímu než on, věnoval. Za pár dní si řeknu, že je vlastně dobře, že odjel a nezůstal tu do konce týdne, jak jsem si bláhově přál (i když jsem věděl, že to nejde). Doufám, že si to řeknu. Protože jsem schizofrenik, který vlastně neví, kdo je. Štěně, nebo alfa-vlk? Uke, nebo seme? Možná obojí, a proto ani jedno z toho. Nic nedělám pořádně, nejsem dokonalý domácí mazlíček, ani dokonalý páníček. Rozhodně ne pro někoho, kdo potřebuje celého člověka, ne jen jeho část. Nemám svůj obojek, jen ten, co jsem si koupil, momentálně mi přijde, že mám akorát tak vzpomínky a výčitky. A boží mlýny melou. Někdy dokonce i dost rychle. Ani ne po roce, co jsem zklamal, zklamal někdo úplně stejným způsobem mě. Porušil slib, že mě neopustí, a šel jinam. To se štěňatům (ani králíčkům) nedělá.
Co je smyslem tohoto příspěvku? To se ptáte špatnýho člověka. Možná by vám to řekl nějakej psycholog. Třeba by vám vysvětlil i to, proč poprvé v životě ukazuju veřejnosti svůj myšlenkový odpad. Možná by bylo lepší nazvat to "vystřižené scény". Ty totiž většinou aspoň někoho zajímaj.
(V následujícím textu najdete nejen pasáže, které byly napsané do Chmůrolovce, ale také jednu z mé "sto let" staré sci-fi povídky, o které se ve Chmůrolovci hodně mluví a ze které jsem chtěl něco málo citovat, nakonec z toho však sešlo.)


úterý 21. července 2015

Psisko má psisko

Tak už je nás od soboty o jednoho víc. Rodinka se opět rozrostla. Tentokrát o téměř přesnou psí kopii Henriho z Vanilkového páníčka. Představuji vám Mischu.