aneb Abychom mohli zpomalit, musíme nejprve zrychlit
Psisko se rozhodlo pořídit si kolobrndu s nafukovacími koly. Jak na to přišlo, se dozvíte záhy.
Možná se taky ptáte, kde jsem se v poslední době zašíval. Pokud ne, stejně vám to povím. No, po většinu času v práci. A mimo ní mezi psy. Čtyřnohými psy. To jen aby nebylo mýlky, vzhledem k zaměření tohoto blogu. :-)
Asi tak měsíc jsem byl rozhodnut podat na konci června výpověď, protože jsem toho měl opravdu po krk. Pak si můj kolega, kamarád a ex v jednom pořídil krásného, leč neposedného křížence novoskotského retrívra a poprosil mě, abych ho coby začátečníka zasvětil do výchovy a tak vůbec do života se psem. Když jsem Marleyho spatřil na vlastní oko, probudil se ve mně - po nějaké tři roky utlumený - "rodičovsko-ochranářský" instinkt a za pár dní už jsem obhlížel všechny útulky v okolí.
Tady v Praze jsem psa nikdy neměl. Nejdřív nebyly peníze a správný byt (v tom prvním jsem měl psy a kočky zakázané), pak zase byly peníze i byt, ale ne čas. Co s tím? Kdo chce, hledá způsoby. Kdo nechce, hledá důvody. A já opravdu chci.
A tak jsem začal intenzivně přemýšlet, jak to zařídit, aby se takříkajíc vlk nažral a koza zůstala celá. Některé útulky nabízí venčení. To je bezva a člověk si připadá užitečný. Když si pejska "předem zamluví", nikdo mu ho nevyfoukne (v Libni mají "pořadník"). Ale není to prostě ono. Přicházíte tím například o krásy listopadového venčení za ranního kuropění. :-D
Možná bych měl krátce osvětlit, proč vlastně toužím mít zase vlastního psa. No, kromě toho, že se mi stýská po Běňouškovi, který nás opustil před Vánoci 2013 ve věku patnácti let, je tu taky nepopiratelný fakt, že psi léčí samotu. A od té doby, co se mezi nimi zase nějakým způsobem pohybuju, se můj psychický stav hodně zlepšil. Už dlouho jsem se necítil tak dobře a plný energii. Vlastně už mi ani tolik nevadí moje práce. Občas mě dokonce i baví!
Dřív jsem uvažoval způsobem "tohle nepůjde, protože...", teď začínám měnit úhel pohledu a říkám si "tohle by mohlo jít, když...". Za prvé: Je třeba přesměrovat svůj zájem do oblasti, která člověka naplňuje a ne frustruje. V mém případě to znamenalo přestat se soustředit na hledání pana Dokonalého a fňukání, že neexistuje. Místo toho se teď realizuju se psy. Oni mě aspoň ocení. :-) Za druhé: Říká se, že když se chce, všechno jde. Ale aby "šlo" mít vlastního psa i v mém případě, musel bych se zrychlit v práci. Ano, a modří již vědí, co bylo na počátku Psiskova přerodu z poštovního doručovatele pěšího na "koloběhnu".
Aby bylo jasno, vehikl zvaný koloběžka pro dospělé jsem toužil vlastnit od chvíle, co jsem ho někdy v létě 2009 spatřil v obchodě se sportovními potřebami. Možná bych se s ním seznámil i dřív, ale do podobných "podniků" lezu slovy doktora Chocholouška maximálně jednou za deset let. Ovšem až do včerejšího dne jsem netušil, jaká je výběr kolobrndy vlastně věda. Myslel jsem, že mi bude stačit něco, co má nafukovací kola a brzdy. Díky bohu, že jsem takový badatel, který touží proniknout do každé oblasti lidské činnosti, která ho zaujme. I započal jsem průzkum a brzy mi šla hlava kolem. Objevil jsem terminus technicus "světlost" a zjistil, že čím je nižší, tím je jízda na koloběžce fyzicky méně namáhavá, ale zase v horším terénu snadno zavadíte "podvozkem" o nerovnost. Zjistil jsem, že technika jízdy je na jednu stranu snadná jako facka, na druhou stranu i o ní lze psát diplomovou práci. Jen technika výměny stojné a odrazové nohy čítá hned tři způsoby (nebudu vysvětlovat, proč je nezbytně nutné nohy střídat, to si asi každý dokáže představit sám). Co mě velice potěšilo, byl výčet blahodárných účinků koloběžectví na pohybový aparát i tvar postavy. Ano, jízda na koloběžce spaluje tuky a formuje postavu včetně zadku a břicha. Skvělá zpráva pro všechny ženy a metrosexuály! A pozor, na rozdíl od jízdy na kole posilujete i záda a ruce, spálíte více kalorií a co se týče zmíněných zad, protáhnete si je tak, že už vás nebudou bolet.
Celý den jsem pročítal nejrůznější recenze a rady zkušených koloběžců. Zjistil jsem, že na opravdu dobré koloběžce (a tu bohužel neseženete za méně než osm tisíc) můžete vyrazit i na několikadenní až několikatýdenní výlet. Třeba do Skandinávie. :-) Já jaksi osm tisíc nemám, tak jsem hledal levnější alternativu, na které bych se moc nenadřel, byla bezpečná, menší a skladnější (kvůli přepravě z pošty na rajon a zpět, tedy nesmí překážet v autobusu), vhodná do města (budu jezdit převážně na asfaltu a chodníku, jen opravdu výjimečně po nezpevněné cestě). Tyhle podmínky splňuje třeba nejlevnější použitelná koloběžka Yedoo City new nebo trochu dražší Kostka Hill Fun. Solidní by měl být i Bizon, kterého jsem objevil na bazaru za 2500, ale den předtím mi ho někdo vyfoukl. Když jsem prodejci volal, řekl mi, že ho včera prodal. :-( Momentálně mám rozjednanou koupi staršího modelu Yedoo City s blatníky za pěkných 1700, tak snad to nebude nějaký šrot. Pravděpodobně s ním budu muset zajít do servisu, aby mi za dvě stovky upravili světlost, ale to jsme pořád na necelých dvou tisících, oproti šesti tisícům za základní model Kostky s blatníky. No a pak ještě košík na přední řidítka (500 Kč i s držákem), bez kterého se jako pošťák neobejdu.
Kolegyně Eva jezdí na kole. Já ji ale trumfnu! S rychlostí 18 km/h, což je mimochodem "kochací rychlost" pro tůristy - závodníci vyvinou rychlost i přes 30 km/h - budu na poště cobydub. Už žádné přesčasy! Budu chodit domů pěkně ve tři, jak to má být, a můj pejsek nebude strádat.
Na víkendy si budu kolobrndu brát domů, a když bude pejsek zdravý a pohyblivý, možná zkusíme i kratší výlety. Ve všední dny nebudu tak stahaný, protože v práci strávím míň času (resp. osm hodin) a neudělám tolik kroků, takže budu mít daleko víc energie na odpoledne. V práci zrychlím, ve volném čase zpomalím (a budu ho mít taky víc). Zkrátka by to mohlo být fajn. :-)
