Dobří jeleni se vracejí

Jelen je zpět!

A s ním i lišák. Přečtěte si, jak prožili Vánoce, a seznamte se s dalšími postavami, které znáte zatím jen z doslechu.

PF 2016

Pohádkový rok 2016

přejí

Foxtail a jeho Pán

(alias Psisko a Darren S. ;-)

Měli byste znát :-)

Psisko má psisko

Tak už je nás od soboty o jednoho víc. Rodinka se opět rozrostla. Tentokrát o téměř přesnou psí kopii Henriho z Vanilkového páníčka. Představuji vám Mischu.

Kolo... kolo... koloběžka!

aneb Abychom mohli zpomalit, musíme nejprve zrychlit

Psisko se rozhodlo pořídit si kolobrndu s nafukovacími koly. Jak na to přišlo, se dozvíte záhy.

Možná se taky ptáte, kde jsem se v poslední době zašíval. Pokud ne, stejně vám to povím. No, po většinu času v práci. A mimo ní mezi psy. Čtyřnohými psy. To jen aby nebylo mýlky, vzhledem k zaměření tohoto blogu. :-)

Asi tak měsíc jsem byl rozhodnut podat na konci června výpověď, protože jsem toho měl opravdu po krk. Pak si můj kolega, kamarád a ex v jednom pořídil krásného, leč neposedného křížence novoskotského retrívra a poprosil mě, abych ho coby začátečníka zasvětil do výchovy a tak vůbec do života se psem. Když jsem Marleyho spatřil na vlastní oko, probudil se ve mně - po nějaké tři roky utlumený - "rodičovsko-ochranářský" instinkt a za pár dní už jsem obhlížel všechny útulky v okolí.

Tady v Praze jsem psa nikdy neměl. Nejdřív nebyly peníze a správný byt (v tom prvním jsem měl psy a kočky zakázané), pak zase byly peníze i byt, ale ne čas. Co s tím? Kdo chce, hledá způsoby. Kdo nechce, hledá důvody. A já opravdu chci.

A tak jsem začal intenzivně přemýšlet, jak to zařídit, aby se takříkajíc vlk nažral a koza zůstala celá. Některé útulky nabízí venčení. To je bezva a člověk si připadá užitečný. Když si pejska "předem zamluví", nikdo mu ho nevyfoukne (v Libni mají "pořadník"). Ale není to prostě ono. Přicházíte tím například o krásy listopadového venčení za ranního kuropění. :-D

Možná bych měl krátce osvětlit, proč vlastně toužím mít zase vlastního psa. No, kromě toho, že se mi stýská po Běňouškovi, který nás opustil před Vánoci 2013 ve věku patnácti let, je tu taky nepopiratelný fakt, že psi léčí samotu. A od té doby, co se mezi nimi zase nějakým způsobem pohybuju, se můj psychický stav hodně zlepšil. Už dlouho jsem se necítil tak dobře a plný energii. Vlastně už mi ani tolik nevadí moje práce. Občas mě dokonce i baví!

Dřív jsem uvažoval způsobem "tohle nepůjde, protože...", teď začínám měnit úhel pohledu a říkám si "tohle by mohlo jít, když...". Za prvé: Je třeba přesměrovat svůj zájem do oblasti, která člověka naplňuje a ne frustruje. V mém případě to znamenalo přestat se soustředit na hledání pana Dokonalého a fňukání, že neexistuje. Místo toho se teď realizuju se psy. Oni mě aspoň ocení. :-) Za druhé: Říká se, že když se chce, všechno jde. Ale aby "šlo" mít vlastního psa i v mém případě, musel bych se zrychlit v práci. Ano, a modří již vědí, co bylo na počátku Psiskova přerodu z poštovního doručovatele pěšího na "koloběhnu".

Aby bylo jasno, vehikl zvaný koloběžka pro dospělé jsem toužil vlastnit od chvíle, co jsem ho někdy v létě 2009 spatřil v obchodě se sportovními potřebami. Možná bych se s ním seznámil i dřív, ale do podobných "podniků" lezu slovy doktora Chocholouška maximálně jednou za deset let. Ovšem až do včerejšího dne jsem netušil, jaká je výběr kolobrndy vlastně věda. Myslel jsem, že mi bude stačit něco, co má nafukovací kola a brzdy. Díky bohu, že jsem takový badatel, který touží proniknout do každé oblasti lidské činnosti, která ho zaujme. I započal jsem průzkum a brzy mi šla hlava kolem. Objevil jsem terminus technicus "světlost" a zjistil, že čím je nižší, tím je jízda na koloběžce fyzicky méně namáhavá, ale zase v horším terénu snadno zavadíte "podvozkem" o nerovnost. Zjistil jsem, že technika jízdy je na jednu stranu snadná jako facka, na druhou stranu i o ní lze psát diplomovou práci. Jen technika výměny stojné a odrazové nohy čítá hned tři způsoby (nebudu vysvětlovat, proč je nezbytně nutné nohy střídat, to si asi každý dokáže představit sám). Co mě velice potěšilo, byl výčet blahodárných účinků koloběžectví na pohybový aparát i tvar postavy. Ano, jízda na koloběžce spaluje tuky a formuje postavu včetně zadku a břicha. Skvělá zpráva pro všechny ženy a metrosexuály! A pozor, na rozdíl od jízdy na kole posilujete i záda a ruce, spálíte více kalorií a co se týče zmíněných zad, protáhnete si je tak, že už vás nebudou bolet. 

Celý den jsem pročítal nejrůznější recenze a rady zkušených koloběžců. Zjistil jsem, že na opravdu dobré koloběžce (a tu bohužel neseženete za méně než osm tisíc) můžete vyrazit i na několikadenní až několikatýdenní výlet. Třeba do Skandinávie. :-) Já jaksi osm tisíc nemám, tak jsem hledal levnější alternativu, na které bych se moc nenadřel, byla bezpečná, menší a skladnější (kvůli přepravě z pošty na rajon a zpět, tedy nesmí překážet v autobusu), vhodná do města (budu jezdit převážně na asfaltu a chodníku, jen opravdu výjimečně po nezpevněné cestě). Tyhle podmínky splňuje třeba nejlevnější použitelná koloběžka Yedoo City new nebo trochu dražší Kostka Hill Fun. Solidní by měl být i Bizon, kterého jsem objevil na bazaru za 2500, ale den předtím mi ho někdo vyfoukl. Když jsem prodejci volal, řekl mi, že ho včera prodal. :-( Momentálně mám rozjednanou koupi staršího modelu Yedoo City s blatníky za pěkných 1700, tak snad to nebude nějaký šrot. Pravděpodobně s ním budu muset zajít do servisu, aby mi za dvě stovky upravili světlost, ale to jsme pořád na necelých dvou tisících, oproti šesti tisícům za základní model Kostky s blatníky. No a pak ještě košík na přední řidítka (500 Kč i s držákem), bez kterého se jako pošťák neobejdu. 

Kolegyně Eva jezdí na kole. Já ji ale trumfnu! S rychlostí 18 km/h, což je mimochodem "kochací rychlost" pro tůristy - závodníci vyvinou rychlost i přes 30 km/h - budu na poště cobydub. Už žádné přesčasy! Budu chodit domů pěkně ve tři, jak to má být, a můj pejsek nebude strádat. 

Na víkendy si budu kolobrndu brát domů, a když bude pejsek zdravý a pohyblivý, možná zkusíme i kratší výlety. Ve všední dny nebudu tak stahaný, protože v práci strávím míň času (resp. osm hodin) a neudělám tolik kroků, takže budu mít daleko víc energie na odpoledne. V práci zrychlím, ve volném čase zpomalím (a budu ho mít taky víc). Zkrátka by to mohlo být fajn. :-)

Velké DÍKY

Sice nejsem schopen vyplodit rozumnou větu, přesto cítím potřebu napsat pár řádků jako poděkování Belldandy za to, že se mnou neztratila trpělivost a dovolila mi udělat s ní rozhovor. Ano, tak to vnímám já. To pro mě byla čest odpovídat na její otázky, i když ona to možná vnímá opačně a cítí se být poctěna tím, že jsem jí věnoval čas. Shrňme to tak, že ten čas a pozornost jsme si věnovali navzájem. A já si to opravdu užil. 

Pro ty z vás, kteří neví, kde rozhovor najít, přidávám odkaz: Psisko: ... nedokážu žít s jedním jménem celý život ...

Psí život

Být člověk není zas taková výhra. Už jsem to zkusil. :-)

Uff!

Jsem totálně vyřízenej. Chodit po angíně každej den patnáct kiláků s těžkým báglem vážně není to pravý vořechový. Po nemoci se nemá sportovat. Jo, tak to vykládejte na poště. A dneska nám nacpali ještě i Naši Prahu 9, která je "těžká jak stará svině" (slova mojí kolegyně). Ale! Hlavní je, že mám za sebou první hodinu švédštiny. Hrozně mi chybí psaní (od pondělka jsem na povídku zase ani nesáhl, nebylo kdy - domů se chodím jen vyspat), takže ta včerejší švédština byla takový jediný světýlko ve tmě. :-) Jo, a byl jsem docela v šoku - naše lektorka vypadá ÚPLNĚ jako Frida! Takhle jsem si ji představoval. Mě fakt vomejou. :D Krom toho jsem tam potkal spoustu interesantních mládenců. Ano, mládenců, čili nic pro mě. :-D Já pod třicet nejdu.
Btw: Zatím nejšílenější švédské slovo, jaké jsem kdy slyšel, je sjuksköterska - zdravotní sestra. Ani nechtějte vědět, jak se to vyslovuje. Tak to je asi vše. Hej då!

Jippi!

Musím se pochlubit i zde, protože mám tak strašlivou radost! Přestože už jsem v to nedoufal a přihlášku posílal dva dny po uzávěrce, zbylo na mě jedno místo na kurzech švédštiny ve Scandinavian Language School. 15 týdnů, 15 lekcí, začátek 9. února. Stockholm is calling!

Milý Ježíšku

Pokud bys náhodou pořád nevěděl, co mi nadělit pod stromeček (jelikož, jak sám víš, byl jsem hodné zvířátko), můžeš se inspirovat zde. :-) Popřípadě zde. Děkuji, ňuf! :-)

Kazan :-)

V Japonsku nemají jenom plemena jako shiba-inu nebo akita-inu. Mají tam i Kazany. :-) (Tsuzuku, zpěvák z Mejibray - "pejskuje" opravdu kouzelně)

Nad čím slintá zdejší psisko

Haf haf, opět vás zdravím! Dnes se s vámi podělím o svůj nejnovější objev, kterým jsou skvostné hadérky z bezvadného obchodu na ebay. Jak jsem na ně vlastně narazil. Tak, bylo to jako vždy díky tomu, že jsem hledal konkrétní věc. Tentokrát harémové kalhoty. Napadlo mě totiž, že tenhle střih by mohl vyřešit můj (a nejspíš opravdu jen můj) problém se širšími stehny, než bych pro sebe chtěl. Totiž, asi to není taková tragédie, jak se mi občas zdá, jenže já jsem posedlý hubeností. Každopádně právě si tu drobím do klávesnice třenou bábovku, čili do anorektika mám opravdu daleko. Na to, abych se jím stal, mám až moc rád jídlo (resp. sladkosti, ty jediné žeru poněkud víc, než bych měl :-D). A taky nerad zvracím, takže ani bulimie nepřipadá v úvahu. A do třetice nerad cvičím (jediný sport, který provozuji, je "párový aerobik s Darrenem :P), tudíž jediná možnost, jak se udržovat hubeným, je v práci při pochůzce.

No, a protože nedělám žádné prostocviky na zpevnění svalů (navíc kupříkladu na pažích ani není co zpevnit, neb se na těch mých jaksi žádné svaly nenachází :-D) a večer žeru jak německej zájezd, nelíbí se mi moje stehna a moje boky a... a je to nejspíš jen v mojí makovici, ano, já vím, Darry, ale co už se mnou naděláš. Ale vraťme se k meritu věci neboli jádru pudla. Domnívám se, že harémové kalhoty jsou ideální (a rychlé) řešení pro všechny, kdož nejsou spokojeni s výše zmíněnými částmi těla, jelikož je v podstatě skrývají v záhybech látky (pokud je ovšem naopak ještě nezdůrazňují, o tom se zatím vedou spory - v mojí hlavě). Nevím, kde takové gatě sehnat v českých obchodech, takže jsem zamířil rovnou na ebay. Mám z podobného obchodu sako a fakt mi pasuje, takže už se nákupu oblečení přes net tolik nebojím. Ebay opět nezklamal a krom jiných shopů mi našel garcons.comme.la.mode. Což se nemělo stát, nebo aspoň ne dva týdny před braním. Málem mi vypadly voči z důlků. Má potřeba oděvů s nápadem byla okamžitě uspokojena (což se nedá říci o potřebě šetřit na Flaviho kamaráda).

A nyní vám představuji svůj favorizovaný model, na který pravděpodobně praskne mé "kapesné" na příští měsíc. Tradá!

Celé je to tak uchvancancující. Z tý tak-trochu-bdsm-vesty jdu do vejvrtky. Už aby bylo svatýho Berouse! No, a teď si jdu dát k večeři opečenou klobásu. :-D Ať žije vychrtlost! Paže tuž, vlasti služ!

Naše víkendové ranní potěšení :-D

Chtěli byste znát recept na spokojené manželství? Základem jsou víkendová, ranní potěšení. Ta naše jsou inspirována Francií. A ingredience?

- hladká mouka

- vejce

- mléko

- skořice

- světlý toastový chleba

- povidla

- zakysaná smetana

- špetka soli

- olej na smažení

- prdopeč alias prášek do pečiva (nemusí být)

Postup: Z mouky (můžete do ní přidat i prdopeč, aby těsto bylo vláčnější, ale není to nutnost), mléka, vejce a špetky soli ušleháme, umícháme nebo umixujeme klasické těsto na palačinky. Stačí menší množství, takových 150 ml. Přidáme skořici (já dávám cca kávovou lžičku). Vezmeme dva plátky toastového chleba, jeden potřeme povidly a slepíme dohromady. Z jedné strany polijeme těstem a dáme smažit na pánev s rozehřátým olejem. Když máme osmaženo, vezmeme si obracečku, toast vyndáme z pánve, polijeme těstem druhou stranu a dáme znovu smažit. (Já to dělám takhle "na etapy", protože jinak se vrchní vrstva moc rozmáčí, než se osmaží ta spodní.) Pak z obou stran osmažený toast dáme na talíř, potřeme ho smetanou (dle mého mínění čím tučnější a krémovější, tím líp) a podáváme.

Jak vidíte, jedná se o upravené (podle mě vylepšené :-D) francouzské toasty, resp. kombinaci francouzských toastů, palačinek a bavorských vdolečků. :-) Jako náplň můžete použít klidně i marmošku a navrch dát ovoce, šlehačku... cokoli vás napadne.

Uvidíte, že pokud začnete toto podávat o sobotách a nedělích do postele, vaše manželství se o 100% zlepší. :-D

Pošťák vždy zvoní dvakrát

A tím se také řídím. Pokud tedy najdu zvonek, že.

Ano, ano, tak už i já si našel stálé, legální zaměstnání. :-D Jsem poštovský panáček (i když plno lidí, zvláště těch starších, se na základě délky mých vlasů domnívá, že jsem poštovská panenka). Dopisy roznáším už celých osm (pracovních) dní! A pořád ještě žiju! Ono to zní jako sranda nebo jako nadsázka (neboli hyperbola), ale věřte mi, u zhýčkaného psa zvyklého celý den čekat v teple domova na návrat krále... totiž páníčka... a zpestřovat si dlouhou chvíli sladkostmi je pravděpodobnější, že ho taková nenadálá činnost zabije. :-) No, ne že bych to několikahodinové pobíhání po venku, v mrazu a sněhu, nijak neodnesl. Mám rýmu takového kalibru, že prakticky nic necítím, a to ani nosem, ani jazykem (což je ještě horší, protože máme doma hrozně moc dobrých věcí, ale já ztratil dočasně chuť, takže bych ani nepoznal, kdybych si na chleba místo nutely namazal něco jiného hnědého :-). Vychrchlávám jakýsi hnus a můj nos vypadá naprosto odporně. Sem tam mě bolí hlava, ale hlavně mě bolí záda od batohu. No, a s tímhle vstávám v pět hodin ráno a vracím se kolem páté odpoledne, protože zatím nestíhám tak rychle jako ostřílení poštmistři a poštmistryně. Celou dobu žasnu sám na sebou, jak je možný, že už jsem si nehodil mašli.

Ale ono je to tím, že ta práce, i když je mi blivno, hrozně rychle utíká a není ani zpoloviny tak na bednu jako práce v call centru, kde jsem vydržel necelé dva týdny a pak musel k psychologovi. Dá se dokonce říct, že mě i baví. I když by mě bavila víc, kdybych byl zdravý a kdyby nechumelilo. Jsem sice zahlcen informacemi, protože není dopis jako dopis, a někdy jsem fakt nasrán, když vidím, jaké pičusoviny si lidi nechávají posílat, resp. posílají (a ze všeho nejhorší jsou všelijaké slevové kupony a časopisy z Makra, které stejně většina lidí vyhodí, ale vy se s nimi musíte tahat), přesto všechno jsem si tu práci docela oblíbil. Kolegové z naší čety jsou milí a vždycky rádi poradí, když mám nějaký stupidní dotaz. Ono se totiž možná zdá, že dělat listonoše může kdejaká bílkovina, ale není tomu tak. Je to zodpovědná práce, která vám hlavně na začátku příšerně zamotá hlavu, až pomalu nevíte, jak se jmenujete. Nosíte u sebe velké částky peněz, za které zodpovídáte (po pravdě řečeno takový sraz Em Destinových jsem v životě neviděl :-D) a taky doručujete dopisy ze soudu nebo od exekutorů, pro které platí zvláštní "doručovací pravidla". Pokud byste udělali nějakou botu, byl by z toho průser jak kráva. No, já už se dvou menších "průserků" dopustil, ale vždycky jsme to nějak uhráli. Naštěstí se pořád ještě můžu vymluvit na to, že jsem nováček. 

Naprostým překvapením pro mě bylo, že největší potíže mi nedělá ani tak pochopení ukládacích dob různých druhů dopisů nebo samotné trasy pochůzky, ale... a teď se podržte... razítkování! Nevěřili byste tomu, ale bouchnout kulaté razítko na dopis správně, tak aby nebylo rozmazané a aby bylo celé, je kumšt. Chce to zvláštní grif, který ještě nemám, takže to podle toho vypadá. Většinou to mám rozmazaný, že to skoro nejde rozluštit. Ale to se prý taky časem poddá.

No, teď zrovna se s mým drahým chotěm chystáme do Všetat. Jedeme si tam pro další přírustek do rodiny - morče plemene peruánec. Před pár lety jsem měl doma malou morčecí zoo, choval jsem různá plemena, ale peruány ne, a přitom ti se mi líbili ze všech nejvíc. Náš prcek je ve zbarvení slate blue-zlato-bílý (slate blue se taky občas nazývá jako "břidlicová"), jeho rodiče jsou výstavně úspěšní, má PP a jeho "křestní jméno" zní Karamel, ale budeme mu říkat jinak (doteď jsme se ale ještě nerozhodli, které z těch cca pěti jmen, co nás napadla, vybereme). 

A já doufám, že tu cestu přežiju a budu moct jít zítra do práce, páč je mi fakt blbě.

Trocha hudby

Je libo trochu hudby z mého gramofonu? Zpívá smíchaný pěvecký sbor, Hlahol! :-D

Ne, jak víte, jsem "prosíravý". Takže Hlahol bych vám nepustil. (A už jsem vám říkal, že si baron Ringhofer pořídil telefon?)

No, ale dost Járy Cimrmana (i když Járy Cimrmana není nikdy dost). Už jsme si tu dlouho nepouštěli žádnou japan mjůzik. Musíme to napravit.

Hm, psycho diva. Asi vím, o kom ta písnička je.

Další j-rocková skupina, kterou mám docela rád, je DOREMIdan.

A tohle jsem měl už na starém blogu, ale líbí se mi to pořád. Teď, když se mnou bydlí Flavi, možná ještě o něco víc. Skupina Dolly. :-) Hmmm... dostal jsem nápad na photoshoot...

Nightmare a D'espairsRay tu neuvádím, to jsou moje nejoblíbenější VK skupiny, takže bych od každé musel vybrat tak pět písniček. :-D

Přichází nová éra, tramtararáá!

Dneska mi Nudle pošle Flaviho s jeho novým face-upem, juch! :-) A já překypuju nápady na šperky a oblečky! Inspirovaly mě hlavně muzikály Moulin Rouge a Burlesque (do češtiny přeloženo jako Varieté).

A nyní to, na co všichni čekáte. Flaviho nová tvář! Mistrovská práce od VELMI talentované české umělkyně, Nudle.

A s parukou:

Bože, ty rty do srdíčka! Přesně tak jsem si to přál! A ty oční stíny... dokonalost. Je to prostě moje kurtizána. <3
Inspirací byla fotka od J. Saudka, Pimp and hooker:

Detail:

Viděl jsem ji prvně někdy loni na jaře v knize aktů významných českých fotografů a okamžitě mě uchvátila. No a když přicestoval Flavi a vyjevila se jeho pravá podstata, bylo jasný, že jednou dostane takovýhle face-up. Na poslední chvíli jsem místo plné rtěnky zvolil "srdíčko", protože to se mi u BJD už nějaký čas hodně líbilo. Obočí jsem chtěl nechat původní, ale vypadalo v kombinaci s očními stíny divně, proto ho Nudle udělala o něco silnější a výraznější. A jsem za to rád, protože je aspoň vidět, že pod tím vším make-upem je kluk.

Už se vážně nemůžu dočkat, až Flavi dorazí domů a zahrajeme si na šantán. :-)

Posteloví povaleči

"Vánoce by měly bejt častějš." To včera prohlásil můj drahý choť, když jsem nachystal chlebíčky a přinesl je do postele. A má pravdu. Jako vždy. :-)
Na druhou stranu, jsou mezi námi tací, kteří by možná ani nepoznali, že nějaké Vánoce jsou, neb tito jedinci se v posteli povalují pořád. Nebudeme je jmenovat. Jejich tváře totiž každý zná. Ano, to jsou oni, lenoši! :D

V zajetí Vánoc

Jak známo, Vánoce dovedou jednoho pohltit. A Flaviho letos pohltily přímo fyzicky. Zdobil s námi stromeček... no, abych byl přesnější, obdivoval korálkové šňůry, které na něj dáváme vedle řetězů, a hrál si se světýlky, až najednou zjistil, že ho celého omotaly jako popínavá rostlina.

Když jsme ho pak vymotali a světýlka rozhodili na stromeček, byla to pro ně nejspíš tak strašlivá porážka, že chvíli ani nechtěly svítit a museli jsme je přemlouvat. :-)

Barvy podzimu a čajovna

Včera jsem slíbil, že vás budu informovat, pokud mi přibudou nějaké fotky, a své sliby se snažím dodržet. Mám tu dvě fotky z parku, které jsem fotil já s půjčeným fotoaparátem (díky, Anu) a dvě fotky z čajovny, které fotila Isaaca svým mobilem (přesto jsou velice kvalitní a ani nejde poznat, že nejsou pořízené třeba kompaktem).

Bohužel, než dostanu nějaký foťák do ruky (rozuměj než se s ním naučím pracovat), chvíli to trvá, takže se mi podzimní fotky přepálily, a to zrovna ve Flaviho obličeji. Navíc umím fotit jenom přes hledáček, ve kterém paradoxně vidím víc než na monitoru, který je větší, takže jsem Flavimu uťal špičku nohy (promiň, Flavi). Ale i přes tento nedostatek se mi výsledek líbí. Kvůli těm barvám. A když už nic jiného, aspoň si můžete prohlédnout Flaviho vlasy v přirozeném, denním světle a jeho nové skiny gatě, které jsem šil v pátek mezi půlnocí a druhou ráno. :-)

Flaviho inaugurace

Flavi byl konečně oficiálně uveden do společnosti a věřím, že všechny přesvědčil o svých kvalitách i o tom, že je pravým synem své maminky-prostitutky. :-) Předem se omlouvám, že jsme tento významný den nezdokumentovali, jak se sluší a patří. Jakmile se někde objeví další fotky, budu vás o tom informovat.

V sobotu 3. listopadu proběhl v Praze další velký BJD sraz, tentokrát tak trochu halloweenský (bylo lze přijít v kostýmu :-). Nemohli jsme u toho chybět a především Flavi by mi nikdy neodpustil, kdybych ho (zase) nechal trčet doma. 

Jakožto jeho manažer musím samozřejmě říct, že slavil velký úspěch a šel z ruky do ruky. :-) Občas teda z náruče do náruče. :-D A hodně často mu bylo úplně jedno, kde zrovna jsem, a nevšiml by si ani, kdybych odešel. Je to prostě můj bratr. :-D

Flaviho metrosexualita se projevila zejména v metru, kde mu poryvy větru cuchaly jeho polétavé, mohérové vlásky a on se nemohl nabažit obdivných vzdechů z řad svých obdivovatelek. :-) V parku se pak jal seznamovat se zbytkem osazenstva. Zřejmě nejvíc mu padl do oka Raul, vysoký pán, na jehož klíně se mé holátko okamžitě uhnízdilo. Tvářilo se spokojeně a vítězoslavně.

Ačkoli Flavi rozhodně není většinový chlapec, nebyl se svými zájmy v menšině. Ba naopak. Zde si můžete prohlédnout "teplou lavičku", obsazenou pouze "čtyřprocentními" hochy, kteří na srazu tvořili cca 80% všech přítomných. :-D (A to zde ještě nejsou vyfoceni všichni!)

Lavička to přežila (ač jsem se osobně obával, že pod příkonem tepla lehne popelem), a hoši se přesunuli pod strom (že by to byl buk?) na skupinové foto.

Následoval přesun do čajovny, kde se mnozí přestali ovládat a začali pod rouškou tmy páchat sodómie. To ovšem mobil odmítal vyfotit, neb je zjevně velice cudný. Proto raději předstíral, že v přítmí nic nevidí. Já toho ale viděl dost, a tak mohu zodpovědně prohlásit, že se Flavi choval slušněji, než jsem čekal (což se ale může na dalším srazu změnit). Sice málem přišel o svůj druhý nejcennější majetek (bimbáska :-), když Miquen zjistila, že jí ochmatává Jesseho, nakonec se však ubránil, ačkoli nikdo vlastně přesně neví, k čemu mezi těmi dvěma došlo, a zdá se, že své heterosexuální zkušenosti nelituje. Je to zkrátka experimentující gay. :-D

Když jsme se někdy po sedmé rozloučili se zbylými soudružkami a soudruhy, Flavi byl již napůl v komatu. Nesl jsem ho v jeho "rakvičce" a připadal mi mnohem těžší než dopoledne. Byl zřejmě tak plný zážitků, až to mělo vliv i na jeho váhu. :-D