Obnovil jsem blog a teď nevím, co dál. Pokoušel jsem se něco napsat, čistě z vnitřní potřeby, ale jako by něco bránilo myšlenkám, aby se seřadily a vzaly na sebe podobu slov. V hlavě mám vakuum a mimo ní jeho přesný opak - hrozný přetlak. Ne, už nechci jenom psát. Já chci žít! Žít svůj dávnej sen, pro většinu lidí naprosto nepochopitelnej. Ta touha je tak silná, že přicházím o rozum, o soudnost i o dobrý vkus. Bez toho napíšu leda tak kopii Padesáti odstínů šedi. Bude se to jmenovat Padesát odstínů hnědi.

Psisko na bdsmweb.cz

Po všech těch letech vystupování pod spoustou jmen mám najednou potřebu sám sebe nějak "sjednotit", abych se sám sobě "nepoztrácel". Přiznám se totiž, že občas přemýšlím nad tím, jak se vlastně jmenuju, a dostávám se do situací, kdy nevím, jak se představit. Jsem zkrátka Psisko. Je zvláštní, že jsem nakonec skončil u jména, které vlastně ani jménem není.

Ještě před tím, než se historicky znemožním a vydám první kapitolu nový povídky, bych chtěl propojit tenhle blog se svým účtem na bdsmwebu. Mít tu další část svého Já, aby nebyla tak odtržená od zbytku (byť zrovna tahle část se taky zove Psiskem :-). Ne že bych se teda na bdsmwebu nějak přehnaně angažoval... Poslední článek pochází z 6. července. Začínám mít pocit, že nejspíš tak úplně nepatřím ani mezi úchylata, protože si nepřipadám "úchylný". Mnohem radši o sobě říkám, že jsem přírodní. :-) Tenhle přívlastek se mi líbí víc.

No nic. K věci. Tohle je odkaz na jeden ze dvou příspěvků uveřejněných na zmíněném webu (pozor, je 18+!). Dávám sem odkaz pouze na něj, protože druhý článek jsem publikoval i tady (Pes bez obojku), tudíž přesměrovat na něj netřeba. 

FoF neboli Flavi on Fejsbůůk!

Rok 2013 je tu a Flavi dospěl k závěru, že by se měl trochu osamostatnit. Vyrazil teda do Paříže studovat "rodinné tradice" (jak asi víte, jeho maminka byla "obchodnice s láskou") a při té příležitosti mě požádal, abych mu na "fejsbůčku" založil profil, který si bude moct sám spravovat. A jelikož jsem hodný bratr, toto přání jsem mu splnil. Jen mám pochybnosti o tom, jestli jsem udělal dobře, když jsem mu dovolil tu Paříž. :-D Ale ne, to by ode mě nebylo hezké, bránit mu v rozletu, zvlášť když i mě bývalo dost.

Čili tady je Flaviho profil, můžete si počíst, jak se mu ve Městě lásky líbí a co všechno už viděl: http://www.facebook.com/FlaviusVivienDeAdore (přístupnost 17+, hlavně do budoucna :-).

Trocha venkova do velkoměsta

Možná to mnohé z vás překvapí, ale po dvou letech jsem se vrátil k povídce, kterou už většina čtenářů jistě oplakala nebo si ji ani nepamatuje. Vlastně to ani není moje povídka. Napsal, resp. rozepsal ji mladý, talentovaný autor, který se na české internetově-povídkové scéně objevil jako blesk z čistého nebe a stejně rychle zase zmizel. Když tento autor pocítil první příznaky tvůrčí krize, otázal se mě, jestli bych byl ochoten za něj povídku případně dokončit. Byla to pro mě výzva, o které jsem se domníval, že bych ji zvládl, takže jsem souhlasil. Fanoušci jeho tvorby ovšem byli jiného, opačného názoru, tvrdili, že máme naprosto odlišný styl, takže z předání štafety nakonec sešlo.

Já si nemyslím, že by můj styl byl tak moc odlišný od stylu mladíka, jenž si říkal Kid de Faune. :-) Vlastně jsem svého času psával hodně podobně jako on. A tento týden jsem se dostal do situace, kdy na ty doby hodně intentivně vzpomínám a... stýská se mi po nich. Byly to doby mé naivity a nezkaženosti. Doby, kdy jsem neměl net (a tudíž přístupnost k online pornu), doby, kdy jsem nechodil na vysokou školu, kde mě naučili opovrhovat svou ranou tvorbou kvůli její kýčovitosti. Jinými slovy byly to doby, kdy jsem byl šťastný, protože jsem zatím jenom tušil, že ten "velký svět tam venku" na mě rozhodně nečeká s otevřenou náručí. A nemusel jsem to řešit, protože jsem si pokojně chodil do školy a nemusel se starat o to, jestli budu mít příští měsíc na nájem.

Splnil se mi sen, přestěhoval jsem se do Prahy a jsem opravdu rád. Na druhou stranu posledních pár dní cítím, že mi chybí moje nevinnost. Chybí mi místa, kam jsme s Darrenem chodívali, když se ještě nejmenoval Darren. Čím se člověk stává "složitějším", tím víc se vzdaluje svému dětství. Komplikuje si život (na což jsem já expert) a ztrácí schopnost radovat se z maličkostí a z prostých, všedních prkotin.Nějak už mu to prostě nestačí, aby byl plnohodnotně spokojený.

A proto jsem se rozhodl po dvou letech dopsat Kidovu povídku Pravá chuť rajčat, bez ohledu na to, co si jeho čtenáři myslí (protože bůhví, jestli si na něj ještě pamatují). Pochopitelně po předchozí domluvě s autorem, kterého kontaktovat nebylo zas až tak složité. :-) Mám tu od března rozepsaný prequel ke Vzteklé mrše a uznávám, že v tomto případě je moje a Kidova tvorba opravdu odlišná. Ale s obrovskou chutí teď budu psát jako ten sedmnáctiletý kluk ze střední zemědělské školy, který vzhlížel ke svému o dvacet pět let staršímu příteli a učiteli. Vrátím se v čase a připomenu si, jak bylo pěkné rejpat se v hlíně. :-) A jak chutnají pravá rajčata.

Neradujte se předčasně, ale držte mi pěsti. :-)

Odběry

Rychlovka.

Snažil jsem se přijít na to, jak byste se mohli přihlásit k odběru nových článků, přičemž ty by vám chodily na mail (velice praktická věc). A teď se podržte - byl jsem úspěšný! Teda... do určitý míry. Takže jsem vlastně nebyl úspěšný.

Objevil jsem ale aspoň RSS. Pokud máte účet u googlu (vřele doporučuju! na rozdíl od "fejsbůčku" XD), můžete si přiřadit náš kanál (kanál, přátelé! K!) na iGoogle, kde máte zprávy, hodiny, případně kalkulačku, nějaké to porno a vůbec všechno, co jste si tam přidali. Hezké, že?

Mělo by se to dát použít vícero způsoby, ale do toho já už nevidím, protože jsem buran, co nepoužívá FB, ani twitter. Mám totiž averzi k masovým záležitostem. Takže je to jen na vás.

Anebo sem prostě budete muset každý den lézt (a zvyšovat nám návštěvnost :-)), protože ani na DS neposíláme všechno.

A to je vše.

Pac a haf!

P.S.: Málem bych zapomněl! Ten formulář k odběru najdete vpravo dole, pod pravidelnými čtenáři.