Snad to nebude považováno za rouhání, ale zkrátka mě to dneska napadlo - jsem jako nějaký imitátor Ježíše, který se pokusil o zmrtvýchvstání. Jenže skutečně vstát z mrtvých dokázal jen on, Jesus Christ Superstar.
Možná je prostě jiná doba než byla před těmi iks lety, kdy jsem na chvíli zazářil a užil si svých pět minut slávy, možná už teploušové nejsou in, možná jsem se změnil já sám a ta změna zahrnuje i ztrátu poloviny mozkových buněk včetně těch, díky kterým jsem si otevíral word častěji než facebook. Vždyť ten word mám už dva měsíce blokovaný, protože mi vypršelo předplatný, a mně vlastně nechybí! Proč by měl? Nepíšu.
Ať je to, jak chce, jsem out, jsem de mode, mimo hru a nepomůže mi už ani deset rozhovorů za týden, i kdyby byly pro Blesk, Chvilku pro tebe a Psa přítele člověka. Nepomůže mi už ani postavit se na hlavu a poprosit svatýho Antoníčka. Vyčerpal jsem svých sedm internetových životů. Game over, you are dead.
Ja ale stále dúfam, že sa Ti fantázia zase vráti a donúti Ťa pustiť prsty zatancovať si po klávesnici... Bola by škoda, keby taký talent ako si Ty naozaj stratil chuť a silu písať...
OdpovědětVymazatPříběhy mě napadají pořád, protože v nich v podstatě žiju, ale většinou se nedokážu ani přemluvit k tomu, aby se je pokusil sepsat. Nedávno jsem napsal ani stránku, snad po půl roce. Ale nějak se mi to nezdá, je to těžkopádný a celý takový jalový. K tomu všemu zase válčím s nějakou nemocí nebo co, přijde mi, že moje tělo je rozkládající se žumpa, bolí mě záda, kolena a dokonce i zuby, táhne mi na třicet a můj jediný kontakt s penisem se odehrál, když mi bylo pět a nějakej pedofil mě zatáhl pod větve smuteční vrby. Je to prostě celý pěkně na koňskej kok*t, no. Ale je třeba zůstat aspon trochu pozitivně naladěný, protože moje čtyřnohý dítě mě potřebuje. Aspoň někdo.
VymazatOch... no tak, len Ti prajem aby sa to nejakým zázrakom všetko zlepšilo :) Psík je dôležitý a verný...
VymazatJá...nevím, jestli si mě vybavíš. Vlastně je mi jasné, že ne. Už ani nevím, jak jsem se ti podepisovala, ať už tady nebo... kdekoliv jinde. Asi LoLo? To byla jedna moje část... nebo možná Innie, to byla další časová úsečka... no, to je jedno. Už jsem z toho vyrostla, tak tedy civilní jméno pro tentokrát :)
OdpovědětVymazatPrvní, co jsem si teď, jak to píšu, uvědomila, je, že už ti nevykám. To jsem dělala. Tenkrát, když jsem o tobě nic nevěděla. Tenkrát, kdy jsem odmítala hledat informace, protože jsem o tobě měla představu pouze podle stylu a obsahu psaní, které ve mě vyvolaly poněkud vzácný pocit úcty.
Eh, teď to zní, jako bych tu úctu už neměla... to říct nechci, ačkoliv to nemůžu vyvrátit. Cítím se poněkud neutrálně. Na této stránce jsem už nějakou dobu nebyla... naposledy jsem četla Vzteklou mrchu (to mi připomíná, že se jdu podívat, jestli jsem se k ní nějak vyjádřila..)
Ne.
To jako fakt. Jak je to... možné? Já se vážně nevyjádřila? Ani jednou... ani na konci, tak, jak to mám zvykem. Wow. Moje omluvy. Je pravda, že jsem v té době byla na docela špatném místě, ale... že bych se nevyjádřila k něčemu, co čtu, je neslýchané. A to myslím vážně.
Nemám tušení, kam tímto komentářem směřuju.
Nemám tušení, co se děje na české slashové scéně. Ani co se děje ve tvém životě. Ani nemůžu říct, že jsem tady. Protože tu nejsem. Ale byly doby, kdy bych za trochu komunikace s tebou dala mnohé. Před pěti (?) lety, kdy jsem tvoje příběhy objevila. Tenkrát, když jsem byla spokojeně nevědoucí, kdy jsem poznávala svět a měla jsem za to, že existují lidi, kteří jsou "něco víc".
Ale jak už jsem řekla, vyrostla jsem. Všichni bychom měli. Ale nemyslím si, že je správné dělat to na úkor našich předchozích já.
Nemiz. Nedělej to znovu. A já... se třeba zase někdy ozvu. A vždycky je to facebook, pokud by o to byl zájem.