Odříznuté místo na mapě, kde nežijí lvi, jen jeden pes s velice bujnou fantazií a duchovním průvodcem po boku (jelení design se váže k poslední povídce, nebojte, nezbláznil jsem se)
Přemýšlím, jestli jsem divný já, nebo lidi kolem mě. Ale asi já. Já nevím. Neřekl bych to, ale všechno tomu nasvědčuje. Koneckonců, blázni si vždycky připadají normální. Někdy se cítím hrozně osaměle. A to ani nenesu Prsten moci. :-)
pageysflower: úplně Ti rozumím, protože to samé jsem si myslela o sobě já, když jsem byla ve Tvých letech. Asi se ta "divnost" dědí... ale je zajímavé, že stejně "divným" lidem jako jsme my, připadáme naprosto normální. Asi jsou lidi naladění na různé vlny a někdo si spolu notuje, někdo ne. Takže já si myslím, že pojem "divný" nebo "normální" je jenom relativní. U nás v práci je jedna úplně "normální" holka, ale mně připadá divná. A kdo je něčím vyjímečný a nějak se trochu odlišuje od ostatních, tak se cítí občas osaměle. Ale když se obklopí stejně naladěnými lidmi, tak už není nikdy sám. Vždyť se přece říká "vrána k vráně sedá" :)
Hm, těžko nehodnotit, když člověk jasně cítí, že nepatří mezi ostatní. Že i když chce chce vycházet aspoň s několika lidmi, tak to nejde, protože je s ním něco špatně. Možná jsem byl špatně socializovaný, když jsem byl ještě štěně. :-) A samozřejmě vím, jak je normálnost hrozně relativní, a většinou ani nechci být normální, přišel bych o tolik věcí. Třeba o Darrena. A to by bylo strašný. Možná bych chodil s nějakým troubou, co by mě furt poučoval a opravoval a dělal by chytrýho a dával mi "dobrý rady", jak žít. Děkuji, nechci.
Hm... a napadlo tě třeba taky někdy, jak je asi lidem, kteří se o tebe zajímají, záleží jim na tobě a pak si přečtou tohle?! Fakt to není nic příjemnýho. A dlouho jsem váhal jestli ti to napsat, ale už musím. Ty lidi kolem tebe jsou, ale ty je prostě nevidíš nebo vidět nechceš.
Já jsem si jenom myslel, že lidem, co se o mě zajímají, můžu říct, jak mi je. Chci se někomu vypovídat, ale nemám komu, nikdo už to nechce poslouchat. Tak pak mám takovéhle veřejné výlevy, kterých za pár dní lituju. Omlouvám se, jestli někomu přidělávám starosti tím, že je mi mizerně. (A tohle bych taky radši neměl psát.)
Jasně že můžeš - ale to jsi neudělal, ty jsi na nás de facto útočil. To žádné "vypovídání se" rozhodně nebylo. A nevím jako statní, ale mě se to třeba dotklo.
Co k tomuhle říct. Snad jen, že Free to napsala dobře. A souhlasím se Sebastianem. Máš kolem sebe lidi, co tě mají rádi. Třeba ti to jednou docvakne. A nebudeš lidi od sebe odhánět. Když budeš kolem sebe kopat a poučovat, tak z toho nikdo nadšený nebude...
Jejda! A já myslel, že už je ti líp...
OdpovědětVymazatFyzicky jo.
OdpovědětVymazatMoc přemýšlíš! Zkus si jen tak užívat a nehodnoť kdo jaký je. Kašli na to! Stejně ti to je k ničemu nebo k depresi. :o)
OdpovědětVymazatFree
pageysflower: úplně Ti rozumím, protože to samé jsem si myslela o sobě já, když jsem byla ve Tvých letech. Asi se ta "divnost" dědí... ale je zajímavé, že stejně "divným" lidem jako jsme my, připadáme naprosto normální. Asi jsou lidi naladění na různé vlny a někdo si spolu notuje, někdo ne. Takže já si myslím, že pojem "divný" nebo "normální" je jenom relativní. U nás v práci je jedna úplně "normální" holka, ale mně připadá divná. A kdo je něčím vyjímečný a nějak se trochu odlišuje od ostatních, tak se cítí občas osaměle. Ale když se obklopí stejně naladěnými lidmi, tak už není nikdy sám. Vždyť se přece říká "vrána k vráně sedá" :)
OdpovědětVymazatHm, těžko nehodnotit, když člověk jasně cítí, že nepatří mezi ostatní. Že i když chce chce vycházet aspoň s několika lidmi, tak to nejde, protože je s ním něco špatně. Možná jsem byl špatně socializovaný, když jsem byl ještě štěně. :-)
OdpovědětVymazatA samozřejmě vím, jak je normálnost hrozně relativní, a většinou ani nechci být normální, přišel bych o tolik věcí. Třeba o Darrena. A to by bylo strašný. Možná bych chodil s nějakým troubou, co by mě furt poučoval a opravoval a dělal by chytrýho a dával mi "dobrý rady", jak žít. Děkuji, nechci.
Hm... a napadlo tě třeba taky někdy, jak je asi lidem, kteří se o tebe zajímají, záleží jim na tobě a pak si přečtou tohle?! Fakt to není nic příjemnýho. A dlouho jsem váhal jestli ti to napsat, ale už musím.
OdpovědětVymazatTy lidi kolem tebe jsou, ale ty je prostě nevidíš nebo vidět nechceš.
Já jsem si jenom myslel, že lidem, co se o mě zajímají, můžu říct, jak mi je. Chci se někomu vypovídat, ale nemám komu, nikdo už to nechce poslouchat. Tak pak mám takovéhle veřejné výlevy, kterých za pár dní lituju. Omlouvám se, jestli někomu přidělávám starosti tím, že je mi mizerně. (A tohle bych taky radši neměl psát.)
OdpovědětVymazatJasně že můžeš - ale to jsi neudělal, ty jsi na nás de facto útočil. To žádné "vypovídání se" rozhodně nebylo. A nevím jako statní, ale mě se to třeba dotklo.
VymazatCo k tomuhle říct. Snad jen, že Free to napsala dobře.
OdpovědětVymazatA souhlasím se Sebastianem. Máš kolem sebe lidi, co tě mají rádi. Třeba ti to jednou docvakne. A nebudeš lidi od sebe odhánět.
Když budeš kolem sebe kopat a poučovat, tak z toho nikdo nadšený nebude...