pátek 8. února 2013

... a bůh stvořil Cesara Millana

"Stvoř nám prosím nějakého boha, ke kterému si budeme moci čuchnout," žadonili v Čapkově pohádce psi u pána Boha. A bůh se usmál (pokynul hlavou a udělal duhu :-) a dal nám psům a psiskům někoho, ke komu můžeme vzhlížet a naprosto mu důvěřovat - Cesara Millana, známého také jako znalec psí duše, anglicky dog whisperer. :-)
S potěšením jsem zjistil, že nějaké díly v češtině jsou i na youtube, a tak vám teď vnutím jeden, který se mi dost vryl do paměti. Šlo v něm (hlavně) o rotwika z útulku, který byl tak agresivní vůči lidem, že mu bezprostředně hrozilo uztracení. Ale jeho mladá ošetřovatelka se s tím nedokázala smířit a v den, kdy měl jít "na šibenici", ho vzala k Cesarovi. Byl jeho poslední naděje. Jak to dopadlo, uvidíte v tomto díle, v němž Cesar bude pracovat také s hluchým, přesto nezvladatelným psem.
Cesar Millan, tento "mexický Američan", který bez znalosti angličtiny utekl do USA, aby se s domorodci podělil o svůj dar, představuje pro mě, coby "lidského psa" :-), nejspíš jedinou osobu, ke které jsem kdy vzhlížel a byl z ní u vytržení bez sexuálního aspektu. :-D Naprosto mě totiž fascinuje jeho energie, aura, nebo jak to chcete nazvat. Vážím si na něm toho, že nad žádným psem neláme hůl, ani nad takovým, se kterým si nikdo před ním nedokázal poradit a i ti nejzkušenější kynologové ho posílají na smrt. A přitom jen stačí té "vzteklé mrše" porozumět. Cesar je skutečný psí psycholog a nutno říci, že jeho psychologie na mě ve většině případů funguje líp než ta lidská. :-) Zrovna včera jsem se díval na díl, v němž účinkoval nezvladatelný flanderský bouwier, tedy ovčácký pes. Jeho problémy pochopitelně vyplývaly z nedostatku aktivity, "pocitu neužitečnosti", jak to Cesar jistě s trochou nadsázky nazval (protože vždycky zdůrazňuje, že psi nepřemýšlí jako lidé, psi pouze reagují). Vzpomněl jsem si na sebe, jak jsem se měsíce utápěl v depce, že jsem úplně k ničemu, nemám nic na práci, nejsem užitečný... jak jsem byl pořád na nervy a všechny "kousal"... a jak pak nastal obrat o 180°, když jsem konečně našel práci. "On jen potřeboval zaměstnat," říkal Cesar, když psík vesele pobíhal mezi ovcemi a páníčci se radovali, jak se od té doby změnil k nepoznání, "potřeboval získat pocit, že jeho život má nějaký řád a smysl." Hm, jako by mluvil o mně. :-D
Kdyby to šlo, chodil bych na psychoterapii k Cesarovi. Ale ze všeho nejradši bych byl jeho pes. :-)


1 komentář: