Číst kapitolu ve Word Online
Pozn. autora: No, a je tu - skoro - konec. Jak jsem očekával, někteří z vás nedočetli, těm, co vytrvali a nenudili se, gratuluji k neobyčejně otevřené mysli. :-) Leč čeká vás ještě jedna zkouška, kterou bude tahle kapitola. A přiznám se, že i já mám trochu nahnáno, jaké budou reakce - a jestli budou vůbec nějaké. :-D
Asi jsi mě počítal mezi ty, kteří nedočetli, opak je pravdou. Čtu i pravidelně kontroluji. Jen pracovní režim je náročný. Myslím, že víš, o čem mluvím.
OdpovědětVymazatJelikož sloužím jako člen lékařského týmu, občas nestíhám ani vlastní myšlenky. Proto za sebou nezanechávám ani komentáře, ale na konci se většinou vyjadřuji. Jako autor vím, jak je to důležité. :)
Každopádně... vraťme se k příběhu. Už jsem jednou zmiňovala, že ve mě evokuje vzpomínky z minulosti, které jsem musela kvůli své budoucnosti odložit stranou a smířit se s věcí jako takovou. Všichni víme, že potlačování nevede k ničemu. Vlastně vede. Vrcholí většinou jako totální syndrom vyhoření.
Co se týká jen "příběhu" bez přemýšlení nad tím, co v nás chtěl autor vyvolávat (ať už záměrně nebo nezáměrně). Při čtení jsem uvažovala nad dvěma verzemi. Buď se stane to, co se stalo nyní - mimochodem, skvělý popis. Užívám si je.
Nebo Bron zůstane sám a hyenka mu zase uteče. Byl by to trochu paradox. Já vím, je tu ještě Epilog. A ani epilog nemusí být veselý a plný rúžových... hyenek?
Dávám deset bodů z jedenácti, protože nám chybí ještě ten epilog *tváří se jako nejsvatější anděl*
Pokračuj v tom, co píšeš. Už i předchozí příběhy byly skvělé. Nejde o to, že se tématika opakuje. Jde o podání. A hlavně... jde o autora samotného. O to, co do svého psaní dává a zároveň ze sebe dostává.
N.
Tesim sa, ze si ich zblizovanie pekne a pomaly popisoval a ze to nebolo len skocenie po sebe, ked sa vratili domov:-). Krasne si prepajal tvoju poviedku s pribehom maleho princa alebo s ich vymyslenym pribehom o Mistrovi a Benovi. A hoci sme nakukli klucovou dierkou- nebolo to vobec vulgarne alebo zvrhle:-) Evidentne si to uzili, ved po tolkych rokoch cakania a odriekania si to zasluzili a konecne sa nasli. Nech uz skoncia akokolvek, na lasku co medzi sebou maju, urcite nezabudnu a maju na co spominat....
OdpovědětVymazatNo uvidím ještě co epilog, ale už teď chci poděkovat za další úžasnou povídku. Jedinečnost a krása tvé tvorby pro mě není o tématu, ale o famózním způsobu podání a proto bych si od tebe byla schopná přečíst s radostí klidně i návod k tyčovému mixéru, kdybys ho podal způsobem jakým píšeš tohle :) děkuji
OdpovědětVymazatMoc moc díky za vaše reakce! Děkuju takhle všem najednou, abych si tu nerozmnožoval svoje komentáře. :-) Doufám, že o víkendu budu mít dost energie a můj mozek se opět zapne do uměleckého režimu (momentálně je v režimu "pochoduj, nebo zemři" :-D), mám depku z toho, že nemůžu psát, protože jsem tak vyřízenej. Vánoční provoz je děs.
OdpovědětVymazatO to víc mě potěší, když si teď v těch deštivých dnech zkontroluju venku přes telefon mail a najdu nový komentář. Chmůrolovec byl od začátku moje radost a takový hlavní únik z reality a je hrozně fajn zjistit, že tenhle příběh těší i další lidi. :-) Člověk asi potřebuje vědět, že není se svými podivnými sny na světě sám.
Kruci prdel! Kto nemá v hlave má v nohách, či pneumatikách a nemá v pudilári:-D
OdpovědětVymazatZabudol som si doma komplet doklady a nechytili ma fízli??! Po desiatich minútach škemrania o žiadnu pokutu som vycaloval 40€! Rétorik zo mňa nebude, že Hyenka? Som na skok doma a cestou ma napadla otázočka - kde je Flavi? Ako sa mu darí? Hodíš po nás aktuálne foto, prosím?
Sorry, koment od veci, ale bude aj príslušný štek k tejto časti, čauko zatiaľ, Roderik :-D
Krotenie divokej hyenky je také krásne... Aj neoficiálna svadba a svadobná noc, po tých všetkých smutno-krásnych-premýšľacích kapitolách bola táto konečne nesmutná-nežná-divoká a úžasne roztomilo vtipná. Pripadalo mi to, akoby mi spadol imaginárny kameň z duše. Asi to bol ten kameň do ktorého sa silou mocou chcel prevteliť alebo znovuzrodiť Bron. Takže hyenka neodchádza navždy, vráti sa a donesie si k obojku aj chvostík a ušká... hm... tá predstava je dokonalá.
OdpovědětVymazatVeľmi krásne ďakujem za tento príbeh. Toto je niečo k čomu sa budem rada vracať. Dúfam, že epilóg nebude smutný, lebo k smutným veciam sa vraciam nerada, takých je v živote príliš veľa aby som ich vyhľadávala ešte aj vo fantázii.
Vrním blahom:)
Jsem ráda, že jsem se o tom dozvěděla (tak přeci jen je ten fb i k užitku.. někdy). Teď zpětně po dočtení by mi totiž bylo hrozně líto o takovýhle příbeh přijít ,když už jsi ho zveřejnil. (Tak nějak jsem vnímala, že píšeš, protože SuG, ale vůbec mě nenapadlo, že budeš i zveřejňovat.)
OdpovědětVymazatK těm předchozím kapitolám.. je těžký něco říct, neboť jsem to schramstla na posezení. No zanechalo to ve mě velký dojem. Měla jsem bušení srdce a to hned několikrát. A párkrát i slzy v očích. .. dokonce i smíchy, když Vincent, upíří hrabátko zahlásil o jeptišce. :D Moc ráda se k tomu ještě vrátím, podobně jako k většině tvých předchozích děl. :)
K týhle kapitole.. tu jsem četla nadvakrát.. poprví mi její závěř přišel uspěchanej, ale napodruhý čtení mi došlo, že jedinej uspěchanec jsem byla já. Hrozně jsem se na ně těšila. Že jim to pěkně skončí, že to nešlo jinak.
Teď se budu hrozně moc těšit na epilog. I když chápu, že se ti s nimi nechce loučit. (Sama jsem si kolem osmé kapitoly dala pauzu, když mi došlo, že už nebudou.. jsou prostě krásní a uvěřitelní. Možná to není něco, co se děje každý den, ale někde, někomu.. alespoň výjmečně určitě jo.)
Prostě moc děkuju a to i za to, že jsi se nakonec podělil. :)
Ušetril som si pár chvíľ voľna a zakusol do šťavnatej pochúťky Ch.X. :-D
OdpovědětVymazatNekoštoval som sám, i Bron sa pridal, krochkali sme blahom dvaja... nie traja... teda... viacerí... sakra, koľkí? Strácam prehľad v tom frmole!
Broník, Mistr, Vincko, Beník, Hyena, Můrolovec, Malý Princ, Líštička i Lišiačik, Laura, Chmůrolovec, stavil sa aj Filištín, nazrel Aristid...
Krucifix, Psisko, čo si to stvoril?! Orgie?!
Minimálne. Potom, že 52-ročný muž padal únavou. :-P
Príbeh krásne vygradoval, ale spočiatku som sa obával reakcií Brona, neveril som mu a čakal jeho „cukatúru“ i splašený úprk.
Díky, milo si ma prekvapil. Asexuál konečne vyvesil bielu zástavu i trencle! Kapituláciu podpísal vlastným „pérom“. Cha cha, presne tento druh vojen mám rád.
A nádej... Vinc sľúbil budúce stretnutie, tak to si počkám keby „náhodou“ Bron chytil zajačie úmysly, prídem pomôcť.
Epilóg... no, bude celkový hepáč? Nebude? Ja by rád...
PS – Pane Sepisovateli, díky za pôžitkársky sobotňajší večer, som Vami sýty ( i úplne vykoľajený )