Odříznuté místo na mapě, kde nežijí lvi, jen jeden pes s velice bujnou fantazií a duchovním průvodcem po boku (jelení design se váže k poslední povídce, nebojte, nezbláznil jsem se)
Se smutným úsměvem musím konstatovat, že je mi líto, že už je konec. Ale ten konec je tak krásný, že to odpustit jde. Snad bude pokračování lišáka a jelena zalito sluncem. Věřím, že i ty dojdeš svojí pohádky, vážně ti to vroucně přeji. Děkuju za celou povídku, úžasné nakopnutí do ponurého podzimu :-)
A já děkuji za pravidelné komentáře, i když jsem na ně u posledních dvou kapitol neměl čas odpovědět. Každý má rád pochvalu. A kdo říká, že ji nepotřebuje, ten kecá. :-)
Jak jsem psala u předešlé kapitoly, tak velmi doufám v dodatky. Chtěla bych vědět jak se jim daří dál. Moc hezky jsi to ukončil, mazlivě, nadějně. Jsou spolu skvělí, oba mají to co potřebují a já jsem natěšená na tvou další povídku. Děkuji, za krásné čtení.
Ten koniec prišiel príliš skoro. Na začiatku by sa končiť nemalo:) som rada, že sú spolu ale strašne by som chcela vedieť viac. Chcela by som byť pri tom ako pán skrotil líštičku ako ju učí poslúchať a ešte všeličo iné z ich spoločného príbehu:) Ďakujem za poviedku je krásna.
Tebe vždycky budu číst, sice s gramatikou někdy prohrávám ale dobrého spisovatele poznám. Ten mě dokáže vtáhnou do děje, přenést pocity z příběhu, vnímám, prožívám a soucítím, trpím, bavím se a nechávám se poučit o světě který neznám. Mimochodem poslední dobou lítám na swingu a nemůžu si pomoc já ty dva vidím :))
Ach a já jsem se těšila, že mě (nás) budou provázet alespoň do Vánoc. Navíc mám mnoho otázek, na které nemám odpovědi... Ve výsledku jsem si čtení ale neuvěřitelně užila jako už dlouho v on-line vodách nic (jinak čtu mumínky a to je blaho mé duši, ... jiným způsobem), bylo to něco nového neotřelého a navíc knižní zrzkové jsou prostě ti nelepší hrdinové vůbec, jak jsi dokázal i ty sám. Doufám, že budou mít spolu dost času, aby se od sebe mohli něco naučit. A trochu mi ten vztak připomíná vztah psa a dočasného páníčka. Člověka, který ty útulkáče miluje, vychovává, cvičí, ale stejně vždycky musí počítat s tím, že jednou příjde "trvalý páníček". Moc děkuju, že píšeš a rozhodně ti držím palce, aby to psaní šlo! (A taky pořád čekám na epilog Chmůrolovce... určitě někdy příjde. :3))
Se smutným úsměvem musím konstatovat, že je mi líto, že už je konec. Ale ten konec je tak krásný, že to odpustit jde. Snad bude pokračování lišáka a jelena zalito sluncem.
OdpovědětVymazatVěřím, že i ty dojdeš svojí pohádky, vážně ti to vroucně přeji.
Děkuju za celou povídku, úžasné nakopnutí do ponurého podzimu :-)
A já děkuji za pravidelné komentáře, i když jsem na ně u posledních dvou kapitol neměl čas odpovědět. Každý má rád pochvalu. A kdo říká, že ji nepotřebuje, ten kecá. :-)
VymazatJak jsem psala u předešlé kapitoly, tak velmi doufám v dodatky. Chtěla bych vědět jak se jim daří dál. Moc hezky jsi to ukončil, mazlivě, nadějně. Jsou spolu skvělí, oba mají to co potřebují a já jsem natěšená na tvou další povídku. Děkuji, za krásné čtení.
OdpovědětVymazatTen koniec prišiel príliš skoro. Na začiatku by sa končiť nemalo:) som rada, že sú spolu ale strašne by som chcela vedieť viac. Chcela by som byť pri tom ako pán skrotil líštičku ako ju učí poslúchať a ešte všeličo iné z ich spoločného príbehu:)
OdpovědětVymazatĎakujem za poviedku je krásna.
To Samba a Zuzana L*: Mám v úmyslu ještě něco o těch dvou sepsat. Jakési "epizody". Tak držte palce, ať na to je čas. Děkuju, že mě čtete! :-)
OdpovědětVymazatTebe vždycky budu číst, sice s gramatikou někdy prohrávám ale dobrého spisovatele poznám. Ten mě dokáže vtáhnou do děje, přenést pocity z příběhu, vnímám, prožívám a soucítím, trpím, bavím se a nechávám se poučit o světě který neznám. Mimochodem poslední dobou lítám na swingu a nemůžu si pomoc já ty dva vidím :))
OdpovědětVymazatAch a já jsem se těšila, že mě (nás) budou provázet alespoň do Vánoc. Navíc mám mnoho otázek, na které nemám odpovědi...
OdpovědětVymazatVe výsledku jsem si čtení ale neuvěřitelně užila jako už dlouho v on-line vodách nic (jinak čtu mumínky a to je blaho mé duši, ... jiným způsobem), bylo to něco nového neotřelého a navíc knižní zrzkové jsou prostě ti nelepší hrdinové vůbec, jak jsi dokázal i ty sám.
Doufám, že budou mít spolu dost času, aby se od sebe mohli něco naučit. A trochu mi ten vztak připomíná vztah psa a dočasného páníčka. Člověka, který ty útulkáče miluje, vychovává, cvičí, ale stejně vždycky musí počítat s tím, že jednou příjde "trvalý páníček".
Moc děkuju, že píšeš a rozhodně ti držím palce, aby to psaní šlo! (A taky pořád čekám na epilog Chmůrolovce... určitě někdy příjde. :3))