sobota 31. října 2015

Jelen s cínovými parohy: 4. kapitola

Pohádka o kojotovi

Číst kapitolu zde

6 komentářů:

  1. Tedy ty rozbory kozorohů mě poněkud děsí (skutečně vypadáme nudně a příliš vážně?)... každopádně mám dojem, že čekání na další kapitolu nevydržím. Možná bys měl psát před kapitolu upozornění, že mnoho dokonalosti na jednom místě způsobuje slintání, nedočkavost a zrychlení tepu.
    Každopádně po čtyřech dnech plných práce přes den a chození na noční to bylo přímo pohlazení duše (fakt povídka o subíkách a Mistrech, ha!) a osvěžení mysli. Děkuji, jdu se teď tiše zhroutit do učení a u toho celou dobu nevnímat a myslet na soby.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To záleží na okolnostech. :-) Já jsem taky Kozoroh, ale s ascendentem ve Štíru. No a v budhistickém horoskopu jsem Tygr, což je zase úplný opak Kozoroha. Trochu se to ve mně tluče, ta tygří vášnivost a buřičství s kozorožím smyslem pro zodpovědnost a spíš usedlým způsobem života. :-) No a moje nejlepší kamarádka je Vodnář. Strašn ji obdivuju a vážím si jí, protože ona je buď anděl, nebo někdo, kdo se sem vrátil z budoucnosti, kdy lidstvo přestane řešit malichernosti typu pohlaví, sexuální orientace, oblíkání atd. Vodnáři jsou prý vizionáři a předbíhaj dobu, což u ní platí. Společnost Vodnářů je mi velice příjemná, taky se cítím v tomhle světě nějak zracenej. Jako bych se měl narodit později, až lidstvo bude víc připravený na odlišnost. :-)
      Ale nevěš hlavu, nemyslím si, že my kozorozi jsme nudní. Jenom konkrétně já jsem dost zakřiknutý. Tady na blogu to tak možná nevypadá, jenže tady se cítím daleko bezpečněji, než když vyjdu ven ze dveří. Jsem šedá myš s neskutečně barevnou duší. Ale málokdo si dá tu práci, aby se k ní propracoval, zvlášť když mu to ani trochu neulehčuju, protože mám potíže důvěřovat lidem, co mi říkají, že mě mají rádi. Vedu tak trochu asociální život, holt ten vnitřní svět je lepší než vnější. :-)

      Vymazat
    2. Má Krysa si s Kozorohem taky zrovna moc nejspíš nerozumí.
      Vodnáři jsou milí a dobří, škoda, že v životě jsem měla jediného Vodnáře, od kterého mě momentálně dělí několikero hranic. A místo anděla jsem život upsala učiněnému ďáblu.
      Každopádně se obávám, že ani v budoucnu lidé nebudou připraveni na odlišnost, stačí sebemenší maličkost a jsou schopni člověka uštvat. Já stejně pořád tvrdím, že díky fantazii je asociální život mnohem větším dobrodružstvím :-D

      Vymazat
    3. V tomhle se právě Vodnáři od nás liší. :-) Moje kamarádka je nevyléčitelná optimistka. Dřív mi tím až lezla na nervy. :-D Ona věří, že "bude líp". A je fakt, že menší změny už pozoruju i já. Třeba jen to, že existuje čím dál víc lidí, kteří jsou ochotní připustit, že pohlavní identita není černobílá (muž-žena). Ale máme před sebou ještě velký kus cesty, o tom není pochyb. Jsem zvědavý, jak na tyhle "začátky" budu vzpomínat třeba v padesáti. Za dvacet let musí nějaký posun nastat i u nás. :-D

      Vymazat
  2. Zaujímavý rozbor znamení, ja som v znamenia nikdy neverila, lebo na mňa sa moje vôbec nehodí, som úplne iná ako by som podľa toho mala byť:)
    Ale Ty si to opísal tak uveriteľne, možno je to tým, že slnko bolo v inom postavení alebo čo:) alebo som len poskladaná tak ako som a znamenie ani dátum s tým nemá nič spoločné....
    Je mi ľúto, že stále existuje plno takých ľudí ako je ten takzvaný otec nášho šteniatka:(

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mně kozoroh taky dlouho neseděl, ale asi to bylo i tím, že jsem byl "mladý a nevybouřený". :-D Pak jsem se dostal k detailnímu zpracování svého horoskopu, ve kterém byla zohledněná i doba narození a místo. No a to sedělo jak prd*l na hrnec.Dokonce jsem se dočetl i to, že mám Pluto v jakémsi postavení, které z lidí často dělá kriminální živly, nebo minimálně lidi, kteří cítí sympatie k osobám na kraji společnosti, což ale nemusí být jen vrazi a zloději, ale i obyčejní outsideři, kterými společnost opovrhuje. Je fakt, že mě vždycky zajímalo, proč někdo spáchá nějaký zločin. Zajímal mě motiv. Nemyslím si, že všechno je černobílé. Možná i proto na mě tak hluboce zapůsobily filmy jako Volný pád nebo Nebeská stvoření (tenhle film mě mimochodem inspiroval k sepsání Vzteklé mrchy, i když to byl jen prvotní impulz, zajímalo mě zkrátka, jak by žil člověk, který v raném mládí spáchal vraždu). Ale nemyslím, že bych byl psychopat, nevidím v krvi nic romantickýho. :-) Zajímá mě to spíš z psychologického hlediska, možná bych za určitých okolností byl dobrý sociální pracovník. Jenže se straním lidí, takže bych o tom tak maximálně psal - což dělám už teď. :-D

      Vymazat